[ Pobierz całość w formacie PDF ]
dvou hodin, a je~to se veèer u~ chýlil, prùvodcové jeho mu do-
mlouvali, aby pøenocoval u nich. Ne~ mladík odmítl toto pozvání
se vaí rozhodností; byl vùbec po celou cestu velmi rozèilen, ne-
mluvil mnoho, nemìl stání a stále pospíchal kupøedu. Prohlásil
se mezi jiným také, ~e svìt a ~ivot ho mrzí, ~e prohloupil...
Dva hoai, kteøí ho mìli rádi, nabídli se mu, ~e ho doprovodí
a~ k Wastalovi, hlavnì proto, aby se mu nepøihodila nehoda
za mostem vedoucím pøes potok øeèený Stillseifen, kde níz-
ká luka byla dosud zatopená, airoká hladina, je~ se leskla
v paprscích zacházejícího slunce a z ní~ vystupovaly lehoun-
ké páry, utkávajíce modravý závoj pøes schlösselwaldské les-
naté svahy. Pøes tato luka vedla cesta, a kdo dobøe neznal
cesty, mohl snadno zapadnouti do výmolù, struh a akarp a po-
øádnì se tam zmoèit. Slivka pøijal nabídnutí hochù a ti ho pøe-
vedli pøes vodu; pak se vrátili, proto~e ni~ádným zpùsobem
nechtìl pøipustiti, aby ho doprovázeli dále. Vidìli ho jeatì,
jak stoupal po kamenité, hanebnì vymleté cestì do Schlös-
selwaldu, pak zmizel za houatinami a kamennými hradbami,
je~ místy vroubí tu cestu.
Podhamerský se ael pøeptat k Wastalovi. Zvìdìl, ~e jme-
novaný sedlák se Slivkou mluvil. Vida ho ubírajícího se smì-
rem k blízké Vydøe, Wastal domlouval mladíkovi, aby u nìho
zùstal pøes noc, ~e Vydra je dosud velice rozvodnìna. Ten
vaak odmítnul a tázal se pouze, zda most není str~en, a kdy~
mu praveno, ~e není, uhánìl dále.
Pøijdete o ~ivot! køièel za ním Wastal. Pøes Vydru se do-
stanete, ale Schwelbach a Pucherský potok jsou dojista také
silnì rozvodnìny, a ne~ k nim dojdete, setmí se úplnì.
Ae zhynu! odpovìdìl prý mladík. Kdo vám øekl, ~e stojím
o ~ivot?
Nato uhánìl dále. Více ho nikdo nevidìl a Podhamerský
se vrátil, ani~ by mu byl kdo mohl podati dalaí zprávy.
Bylo u~ mluveno o toku Vydry mezi Wastalem a Zámostským
mlýnem. Úzké údolí, je~ sluje Schachtelei a sledujíc køivolaký
tok øeky pøechází místy v pravou rokli, utvoøenou pøíkrými skal-
ními stìnami a svahy porostlými hustým lesem na pravém bøe-
hu do nedávna úplnì, jest nyní jeatì zèásti pralesem. Jest to
divoká, neobydlená pustina nevaední krásy; nyní jí vede pìk-
nì upravená silnièka, ji~ vystavìla Kaaperskohorská obec,
ale pøed desíti roky jeatì údolí toto bylo málokomu známo;
kdo jím chtìl projíti, musil se aplhati pøes obrovité balvany
podél bøehu, dráti se skrze témìø neprostupné houatiny, ba
místy skákati od balvanu k balvanu jimi~ celé øeèiatì je napl-
nìno. Na levém bøehu, jeho~ lesy patøí sedlákùm obce Re-
hberské, kupí se temena skalních hor v rùzné podivné, ba
pøíaerné tvary, jim~ vùkolní obyvatele dali jméno zámeèky .
Zdá se,
~e vystupují z lesa obrysy zkamenìlých obrù: nos, èelo, leb,
oèi ústa, èepice; máa-li jen trochu tvùrèí fantasie, vae to do-
mníváa se rozeznávati.
A dole huèí øeka v samých peøejích a slapech; s tøeskem
rozbíjejí se hnìdì granátové vody o bìlavé vìtaí balvany, vìt-
aí èasto ne~ chalupy lesních osadníkù.
Kdy~ naplní se následkem lijavcù nebo tajících spoust snì-
hových øeèiatì, do nìho~ se vrhají vaecky bystøiny s vùkolních
strání, poskytuje celá tato trae peøejù, na aest kilometrù dlou-
há, ú~asný pohled. Skaliska a obrouaené do kulata balvany,
prostupují vaude vodu, jako by ruka bujného démona je tam
byla nasela, zmizejí pod kalnými vlnami, je~ v neskonale di-
vém úprku, do bìla se èeøíce, pøes jejich temena uhánìjí. Tvoøí
se èerné jícny uprostøed krou~ících, syèících vod, ohromné
valouny se hýbají, aoupají, trou, s temným tøeskem na sebe
nará~ejí. Zadíváa se: závrae tì pojme. Syèí to, huèí to, hømí to,
~e pùda pod tebou duní, ~e mnía slyaet rachot hromu, jej~ skal-
ní ozvìna odevaad ti vrhá v uai. - Nìkdy se pøi~ene velká voda
pøímo bájeènou rychlostí. Díváa se do vody temnì granáto-
vé, ale prùhledné a èisté jako sklo; míhají se ti pøed oèima
oblázky na dnì; proud na tiaaím místì zlehounka srèí
a aplouchá, køiaeálové vlny stékají po bìlavých balvanech, jako
by pøíroda tyto byla chtìla chránit sklenìnými pøíklopy. Bez
hukotu a aumu se zde nikdy neobejdea, ani pøi nejmenaí vodì,
- ale najednou dorá~í k tvému uchu desateronásobný hluk
a tøesk: podíváa se - ejhle, valí se pohyblivá stìna, rozèechra-
ná, kostrbatá, pìny z ní alehají - balvany mizejí, tekutá stìna
je pozøela, a u~ je to zde, s hrùzným jekem a tøeskem, víøí se to,
houpá se to, jako kdy~ se náhle prolomí hráz rozvodnìného
rybníka.
Co tyto vlny ~ivého pohltí, toho více nevrátí. -
To jistì tanulo na mysli Podhamerskému, kdy~ pøeaed zdlou-
havým krokem most pod Wastalem, domù se vracel.
`el lesem vzhùru po svahu, aly s ním jeho myalenky, temné
jako obklopující ho aero, èerné jako ty drakùm a obludám po-
dobné mraky, je~ táhly nad jeho hlavou. Zavinila neaeastná
náhoda mladíkovu smrt? Vzdal se dobrovolnì ~ivota? Èi
snad... ruka zloèinná, ïábelská msta zde jednala?&
Tak nebo onak. Podhamerský cítil, ~e ho nikdy jeatì neza-
stihla krutìjaí rána. Pìsti jeho se køeèovitì zatínaly, oèi slza-
mi plnily. Miloval toho mladíka nad své vlastní dítky, a jeho láska
k nìmu nebyla proto menaí, ~e mìla vlastnì své koøeny
v sobecké jeho pýae. Vaecky jeho plány pøialy vniveè. Tako-
vého zetì nemìl míti nikdo! Tato myalenka v poslední dobì
nejvíce mu lahodila. Pán, velký pán, dovedný pán - a z jeho
dopuatìní, jeho mocí vzniklý! - Nikdo zajisté mu neumìl tak
dokonale vyhovovati; uctivì, vpravdì synovsky se vezdy
k nìmu choval... a nyní ho nebylo více!... Èím jemu byl vlastní
syn? Neposlouchal ho, bral se svými cestami... A èím byl svì-
tu? - Selský hoch jako ti ostatní, nic více, tøeba byl Podhamer-
ského...
A ten, jen~ mìl ~íti jemu na slávu, propadl na vìky, zhynul
v mu~ných vlnách, je~ zároveò s ním odnesly stárnoucímu, hr-
dému mu~i veakeru jeho chloubu a radost.
Co øeknou lidé?
Budou mu to pøáti! Smát se mu budou, ~e nadìje mu se-
lhala! Budou øíkat, ~e hrùza pøed svazkem s jeho - Podha-
merského! - hloupou dcerkou ho dohnala do sebevra~dy...
Budou snad také mluvit cosi podobného tomu, co mu tehdá
øekl purkmistr a spoleèníci, cosi o Rezle... bylo to oaklivé, pra-
darebácké...
Podhamerský zapudil tuto myalenku; nad lítostí a skleslostí
vítìzil starý vzdor, jen~ i sebe klamal.
Kdo doká~e, ~e Slivka naael chladný hrob ve vlnách Vydry?
- Leda ti, kdo~ jej hodili do vody ve vra~edném úmyslu, jestli
kdo tak uèinil. A prozradí-li se ti, pak bìda jim! Trest jich ne-
mine, a posmívat se mu pak nebudou. On pak se nesdìlí
s nikým o své bolesti, o svém pøesvìdèení, ~e nadìjný jeho
zee zahynul; pùjde po své práci jako dosud, potlaèí svùj bol,
bude se tváøit jakoby nic, pranic...
A rázem, jako se prodral svit mìsíce skrze èerné, po nebi
uhánìjící mraky, ba skrze husté vìtvoví smrkù a jedlí, mezi
nimi~ kráèel, i jemu zasvítil pablesk nadìje: snad pøece jeatì
~ije!... odeael nìkam! Mluvil pøed nedávnem o matce, øíkal,
~e by ji rád navatívil... Snad utekl!... Utekl pro Rezlu a ty hlou-
pé øeèi, je~ mu pøialy k sluchu. Dopustil se velké hlouposti,
jestli tak uèinil!
Mohl mu to øíci, pøisámbùh ~e by byl Rezlu poslal nazpìt
k mu~i nebo kamkoli, tøeba do Ameriky.
Zakousl se do té chabé nadìje, opakoval si stále: Kdo
povídá, ~e zemøel? %7Å„ije! %7Å„ije! Pøijde zas! Proè by mì opustil
V~dye jsem mu byl otcem!... A proè by ho byli zrovna zabili?...
Je to mstivá, závistivá banda, ale zabít? Zabít! To by pøece
byli neuèinili...
A doaed domù, odpovídal suae na vaecky kladené mu otáz-
ky: Nevím, Bùh sám ví, kam odeael; vaak pøijde.
[ Pobierz całość w formacie PDF ]